KOLÁČOVÁ SLAVNOSTSprávně by měl nadpis vlastně znít Koláčova koláčová slavnost. Protože Petr slavil svoje narozeniny a přezdívka sváděla k "originalitě", sešlo se místo narozeninového dortu hned několik různě velkých koláčů. (Až to přestávalo být originální). Na rozdíl od minulé oslavy Modrákovy, tentokrát jsme hráli s další kapelou, a to nám dobře známou Lokomotivou Planet. Její basák taky slavil narozeniny, ale veškerý mimohudební děj se soustředil spíš na našeho Petra, protože - co si budem povídat: čtyřiadvacet bude Honzovi ještě mockrát, kdežto čtyřicítky si už musí člověk považovat. (Africké děti se jí kolikrát ani nedožijí). Koncert v Kainu začala Lokomotiva a udělala radost v zaplněném sálku nejenom fanouškům svým, ale určitě i příznivcům Maria Scare, protože hudebně jsou si kapely docela blízko. A provedení skladeb Ládi Dvořáka je výborné. Po přestávce by za normálních okolností nastoupila Maria Scare, ale tentokrát před naším blokem byla ještě dvojnásobná kulturní vložka. Nejprve jsme museli vyhodit z pódia Petra, který se už už chtěl chápat svého nástroje. Šel pryč, protože jako poctu jsme mu nacvičili jeho staré polozapomenuté skladby a nechtěli jsme, aby nám je kazil. (Hlavně jsme samozřejmě uvážili, že si je líp vychutná vsedě). A tak měl on i překvapení posluchači možnost poslechnout si například Koláčovu dvacet let starou punkovou sociální baladu Brigáda. Jenže zlatý hřeb přestávky měl teprve přijít. Druhou kulturní vložkou (v tomto případě intimkou) byl totiž příchod komorního tělesa, složeného ze tří členů Maria Scare. A tak basák, kytarista a zpěvák ve složení flétna, housle a cello zahráli (rozeznatelně!) celkem příhodnou skladbu Happy Birthday To You. Úspěch byl velký a zvlášť Jíra za hru na gibsono-kytaro-cello získal zasloužený aplaus. Sukces byl tak velký, že se dokonce objevilo i pár nabídek na hraní při podobných akcích! Takže pro pořádek: komorní sekci Maria Scare si můžete na vernisáže, svatby, pohřby i jiné veřejné či soukromé slavnosti objednat u manažera, se kterým je nutné dohodnout finanční a provozní podmínky. Nevýhodou ovšem je, že umíme pouze Hepi berzdej ču jú, což se úplně ke všem příležitostem nehodí... Po tomto prologu už ovšem začal samotný koncert Maria Scare Classic. Protože nebylo možné s velmi zaměstnaným Švábem zkoušet před koncertem víc než dvakrát, do seznamu jsme zařadili jen bezproblémové kousky a žádnou z rozpracovaných novinek. Přesto byl koncert jiný - jak potvrdili i posluchači. Venca hraje jiným stylem, než Modrák, takže i vyznění některých omletých skladeb bylo úplně jiné. A prý jakoby přesnější (no bodejť ne, když jsme si hlídali každý Vaškův přechod a on jich tam hrál míň než jsme zvyklí). Ale protože je Venca bubeník přesný, nemuseli jsme stále pohledem viset na jeho rukách a mohli se věnovat i improvizacím, které proběhly víckrát. (I pár nechtěných, samozřejmě). A tak byl snad koncert zajímavý i pro návštěvníky, kteří chodí na naše vystoupení častěji. A příští - Vánoční - koncert bude také určitě neobvyklý: hrajeme opět s Vendy Švábem, zařadíme ale tentokrát i nové skladby, některé staré budeme hrát v nezvyklých aranžích - a jako obvykle budou návštěvníci dostávat i nějaký ten dárek... Teď nám dělá největší starost sehnat do budoucnosti nějakého stálého bubeníka! Jeden příhlásivší se na inzerát byl pozván právě na Koláčovou slavnost a nepřišel; zato přišel zachlastat mediálně známý bubeník Viking (Kurtizány z 25. avenue). Tak si to užil. Celá oslava byla decentní, přátelská a příjemná a tak nejnepříjemnější záležitostí byla nutnost už zase pro sebe změnit známé Lennonovo rčení, tentokrát na "Nevěř nikomu nad padesát". Fuj!