Sraz motorkářů - Howling, srpen 2003
O den později jsme jeli na nám známý a oblíbený motorkářský sjezd HOWLING u Proboštských
jezer. Pořadatelé si umí zařídit kvalitně ozvučené velké pódium a dobré počasí, a tak se nám
zde vždy hraje dobře. Tentokrát našemu vystoupení ovšem nepředcházel striptýz, jak bývalo
dobrým zvykem, nýbrž show jakéhosi tetovacího spolku. A oni navíc ani netetovali! Místo toho
si na pódiu nechal přihlásivší dobrovolník propíchat záda dvaceti jehlami, což se eklovalo,
myslím, nejenom nám. A tak světlým bodem tohoto prologu byla snad jenom Michaela Linková v roli
uvaděčky programu. Svojí role se ujala opravdu s elánem a když s nadšením přemlovala Pedra od
Chrudimi (to byl ten dobrovolník na pódiu), jestli by "si nechal propíchnout za prémii taky
pinďoura" a opakovala to asi osmkrát, bylo vidět, jak to má ráda. Pedro se přemluvit nedal - a
když jsme viděli jeho odměnu za odvahu, tedy růžovou motorkářskou bundu, shodli jsme se, že
bychom si jehlou (jehlice jsou na pletení, Míšo!) nenechali propíchnout ani lem džín. S
Michaelou vedl potom krátký neformální rozhovor Ivan, který ji zahrnul několika lichotkami.
Například zmínka "Ty jsi byla mým idolem už když jsem byl dítě" musela udělat umělkyni jistě ohromnou radost. (Dvojnásobná milosrdná lež: z Ivana udělala mladšího než je -
a z Linkové hvězdu). Ale to už jsme nastupovali k hraní. K této příležitosti jsme sestavili
zvláštní blok písní, kde jsme vynechali všechny cajdáky a naopak zařadili i pár skladeb ve
stylu jižanského rocku, které teď už běžně nehrajeme. Zpočátku byli motorkáři studení (kromě
určitého procenta teplých, ti byli ovšem v kožených oblecích k nerozeznání), na což my jsme
ovšem u tohoto publika zvyklí. Postupně jsme si je ovšem získávali. Zvlášť jedna z dívek pod
pódiem tancovala s takovou vervou, že upoutávala pozornost do té doby zevlujících posluchačů
do takové míry, až se začali trousit i od stánků s pivem. Když potom vyskočila na pódium a
shodila šaty, utvořil se před námi slušný, asi stohlavý kotel. Náhodou na sobě měla slušivou
černou práskačku, která ovšem za chvíli taky letěla. Modrák z
rozrušení začal hrát Golema (jinak celkem svižný hardrock) v polovičním tempu. Do půl těla nahá dívka se svíjela
okolo Jíry takovým způsobem, až ani nevěděl kam s mikrofonem. Nebyla to ovšem žádná svlíkací
scéna, to děvče tancovalo opravdu velmi dobře, přesně do rytmu. K očekávanému vyvrcholení
samozřejmě skutečně došlo, s mohutným rozmachem odhodila své kalhotky do kopřiv za pódiem,
chvíli tancovala úplně nahá a svoji produkci zakončila s posledním tónem poslední písně
(muselo to divákům připadat jako skvěle nacvičené s kapelou, ale opravdu nebylo). Na
doznívající tón zůstala ležet s roztaženýma rukama a nohama na pódiu. Oko nemravů pod pódiem
si ovšem na své nepřišlo, protože ležela hlavou od kapely! ...??...!!! Potom jsme - už v normálním tempu - ještě asi pětkrát přidávali, na což rozhodně nejsme na podobných akcích zvyklí. Rozparádění diváci nás nechtěli pustit pryč a snad
bychom i hráli dál, ale Koláčovi se odporoučelo kombo a tak jsme chtě (nechtě) museli končit.
Modrák nakonec rozházel neprozřetelně paličky mezi své obdivovatele a od té doby nechodí na
zkoušky, protože nemá čím hrát. Po vystoupení jsme se ptali pořadatelů, zda nám striptérku do
našeho hraní sami neobjednali, ale přesvědčili jsme se potom i rozhovorem přímo s ní, že to
byla její vlastní spontánní reakce na hudbu. Pro nás bylo její vyjádření, že při poslouchání
naší hudby měla pocit, že musí tancovat a že by se nejradši svlékla z kůže (ještě, že to
neřekla před řezníky z tetovacího salonu, určitě s sebou měli nějaké nástroje) větší
pochvalou, než onehdá šest hvězdiček v Rock&Popu. Ovšem otázkou samozřejmě zůstává, zda se z
kůže nesvléká na každém motorkářském srazu, na který jede (zvala nás na sraz příští týden
někam ke Kolínu...)