Malešov, květen 2001Když jedete v letním počasí na sraz motorkářů a nejste motorkáři, máte možnost zažít spoustu zajímavých událostí. Například tam potkáte své fanoušky, které jste čekali na koncertu o den dřív, vidíte hodně motorek a - last but not least - můžete slyšet i spoustu dobré muziky. Ale popořádku. Když jsme o den dřív hráli v Kainu téměř přesilovku proti návštěvníkům klubu, doufali jsme, že se kulturně vyžijeme o den později. Protože se do Malešova jede přes Kutnou Horu, chtěli jsme si ještě skočit do kostnice na vývar, ale nakonec jsme město projeli tak rychle, že jsme si nestačili všimnout ani nemocnice a márnice, natož kostnice. Hlavní pořadatel srazu měl (a já věřím, že stále má) zvláštní úchylku v oblibě dýmovnic, takže nebyl problém místo konání najít podle oranžového oparu, vznášejícího se nad údolím. Večer začal vystoupením kapely STRESSOR, která hraje metal s mladickým umem i nasazením. Nejmladistvějším členem souboru je jednačtyřicetiletý basák Chadraba, který si získal oblibu tím, že dokáže pít dvě noci za sebou, aniž by to mělo vliv na kvalitu jeho hry! Je s ním stále legrace, je k neutahání a navíc má dvě dcery na vdávání - prostě patron k pohledání.
Ale celý STRESSOR se dobře poslouchá a tak myslím, že až půjdu na Pardubicku na zábavu, vyberu si sokolovnu, kde bude hrát právě on! Po STRESSORu nastoupila Maria Scare a vypadalo to, že dokážeme spolehlivě odehnat posluchače pryč od pódia. Při pozornějším pohledu však bylo vidět, že se tvoří skupinky lidí, které nás s velkým zájmem poslouchají. Po překonání prvotního ostychu se začali lidé trousit blíž a blíž a posléze vytvořili i jakýsi kotel. Nakonec se začaly ozývat i výkřiky obdivu (například "ten bubeník je ale korba" nebo "ty máš hezkou kytaru") a to jsme věděli, že máme vyhráno. Po hodině a půl jsme měli i dohráno. Protože pár lidí na naši hudbu i tancovalo, můžu s plnou odpovědností prohlásit, že pravdivý není názor, že motorkáři jsou veselí lidé protancovávající celou noc, ale ani upozornění znalců, že nikdo tancovat nebude, protože to motorkáři nedělají. Motorkáři jsou prostě normální. (Tedy... co se tance týká). Jediný opravdu pořádný dav se u pódia utvořil ve chvíli, kdy se před naším vystoupením předváděl striptýz. My se ovšem do houfu nehnali, protože jsme bohužel měli možnost zahlédlédnout obě aktérky už před produkcí. A tak si trochu "užil" jen Modrák, požádaný pořadateli o osobní (nikoli tělesnou!) stráž tanečnic před vystoupením. Modrák si tam i jinak získal dost příznivců, zvlášť mladí chlapci za ním běhali a prohlíželi jeho svaly a postavu jak prdlí. Jako kdyby v životě neviděli bubeníka-parketáře! Po Maria Scare přišla další lahůdka, a to Iron Maiden Revival. Opravdový nářez - a jak jsme se všichni shodli, nejlepší mejdnovskej rivajvl, jakej jsme kdy slyšeli. Byla by to hezká tečka nad povedeným hudebním večerem, kdybychom mohli sledovat nerušeně toto vystoupení. Nebylo to však dopřáno všem. Já s Ivanem totiž byl nucen jet se zraněným bikerem do nemocnice. Opilý projížděl stokilometrovou rychlostí tábořištěm, a to ho tak unavilo, že po odstavení motorky uklouzl na schodech do hospody a zlomil si klíční kost. Naložili jsme ho do auta i s dvěma kolegy, kteří mu chtěli pomáhat. Nejenže mu ale působili bolest, jak se vedle něj nacpali na zadní sedadla, navíc mohli způsobit i další smrt. Jeden z nich se totiž snažil udržet zraněného při vědomí neustálým povídáním (přestože ten by si radši schrupnul) o vůli ventilů, nastavení předstihů a podobně, a to tak neodbytně, že ho Ivan málem zabil. Zřejmě by "kamarád" nutil zraněného i chodit, kdyby bylo v autě dost místa (jak to viděl ve filmech), ale podařilo se nám dojet do nemocnice o něco dřív. Po zatejpování ruky na pohotovosti jsme se vrátili v pohodě zpět na sraz, kde si povídálka převzal Modrák a do rána ho dokázal tak utahat, že už jsme ho už později nepotkali. Nad tábořištěm se pomalu rozednívalo a jen občasný výron dýmu z dýmovnice dokazoval, že je zde život. Po lehké snídani jsme se probrodili haldami kelímků k autu a alou domů. Vývar jsme opět nestihli.