Rock for PepleRock for People Letošní ročník festivalu Rock for People zaznamenal událost vskutku historického významu – vystoupení Maria Scare. Chlapci se na něj připravili opravdu zodpovědně. V pátek 6. července se už krátce po osmé hodině ranní všichni (i Modrák!) sešli u zkušebny. Začalo se tedy nakládat, každý popadl něco a během několika minut jsme mohli vyrazit směr Český Brod. Vozový park tentokrát čítal dvě auta, Ivanovo (vůz A) a Víťovo (vůz B), a tak už asi dva kilometry před místem konání došlo k poněkud kuriózní situaci – skupina se rozpadla (na dvě půlky)! Zatímco vůz A (Ivanův), jedoucí celou dobu jako první, pokračoval rovně, vůz B (Víťův) slepě uvěřil odbočce na Brod a zamířil vlevo. Což o to, do města jsme se dostali, ale po areálu zatím ani památky. A tak jsme si cestu zpestřili menší okružní jízdou, vyplněnou dotazy na směr a několika nic neříkajícími odpověďmi pocestných i pořadatelů. Nakonec se ale přece jen podařilo a stáli jsme před bránou, vedoucí k ploše s pódiem B. To, že nám u brány řekli, že ještě nemají "žádný papíry pro kapely" a jestli bychom nepřijeli tak za půl hodinky, nás absolutně nemohlo rozházet. Bylo právě 9.00, čas, kdy měla kapela být na místě, a tak nás nakonec pustili i bez papírů, přičemž došlo k dalšímu zajímavému jevu: vůz B (Víťův) dojel jako první! Když dorazil i vůz A (Ivanův), šli kluci zjistit situaci – jak to bude se zvukovkou a tak, načež Modrák přišel na to, že doma nechal šlapku (k bicím). To ho na pár minut dost rozhodilo, ale všichni mu ochotně radili, co má dělat, takže si nakonec zajistil zapůjčení inkriminovaného dílce u bubeníka od skupiny Baťa a Kalábůf něžný beat. Slunce začínalo zase pražit, a tak nezbývalo, než se poohlédnout po zdroji tekutin. Prvním byla cisterna s vodou na mytí, u které už byla fronta těch, kteří dleli na festivalu od čtvrtka. Dalším pak stánek s nápisem "Pivko není", ale nevzdali jsme to a na protilehlé straně jsme konečně objevili to, co jsme potřebovali. Do toho nám začala hrát na pódiu první kapela, jak se později ukázalo, zcela mimo program, takže nevím, kdo to byl. Pak už se ale jelo podle scénáře. Odehrál Baťa a …- to už znáte – a na Stage B nastoupila ke zvukové zkoušce Maria Scare. Zajímavostí letošního ročníku RFP bylo, že oproti minulým letům byla obě pódia (A i B) velká. Jelikož jsem Stage A vůbec neviděla, nezbývá mi, než tomu věřit. Každopádně prostoru měli chlapci dost a dost (jaká zajímavá změna oproti hraní v Kainu) a nemuseli se tolik šťouchat nástroji. A pak už Ilja Kučera ml. ohlásil vystoupení Maria Scare a začalo se hrát. Já, jelikož jsem byla pověřena funkcí reportérky i fotoreportérky zároveň (tzv. "2 in 1"), jsem měla trochu problém oboje skloubit dohromady. Tím pádem mi i ušla perlička z koncertu, o které vím jen z doslechu – Ivan, zřejmě pod vlivem euforie z té prostorové volnosti, prožíval vystoupení značně intenzivně a při jednom výskoku se mu podařilo srazit mikrofon. Ten vydal zvuk, podobný ráně do bicích, což prý na vteřinu poněkud dezorientovalo Modráka. Ale jak říkám, já jsem nic z toho na vlastní oči ani uši nezpozorovala (majíc zřejmě právě před okem fotoaparát a snažíc se objevit to okénko, kterým je přibližně vidět, co pak člověk bude na snímku mít), takže předpokládám, že to nebylo nic vážného. Co jsem sledovat stačila, byla pohodová produkce se slušným zvukem a s peckama jako Mr. Stín, Krim, Za pár, Valhalla či Golem. Rock for Peple Na výkonech muzikantů – tedy Modráka, Ivana, Víti, Petra i Jíry (ten mi trošku komplikoval práci, protože, ač jako zpěvák v roli frontmana, se často otáčel zády a vyfotit ho aspoň z profilu byl docela problém) – nebyla znát žádná nervozita a jejich výkon působil naprosto profesionálně. Třešničkou na dortu bylo rozhození několika (dvou) kusů debutového CD Maria Scare - Best Off do "kotle". Škoda jen, že časový limit byl tak krátký a že vzhledem k časnější dopolední hodině nemohlo koncert vidět a slyšet víc diváků. Tím pádem tito ani nevědí, o co přišli! Jako slabou náplast jim mohu doporučit, aby si obstarali kompilační CD, vydané u příležitosti letošního RFP, kde mezi ostatními kapelami z internetové soutěže lze slyšet právě skladby Maria Scare Za pár a Valhalla. Silnější náplastí by pak mohla být návštěva některého jiného koncertu Maria Scare, ať už ve zmiňovaném RC Kain nebo v Rock Café (oboje Praha). A protože v tuto chvíli jsme už měli všichni "po práci", nezbylo, než si začít užívat festivalu jako všichni ostatní. Pravda je, že menší část kapely odjela brzy vozem B (Víťovým) do Prahy, kdežto my ostatní jsme trávili většinu času chráněni před žhnoucím sluncem plachtou u osvěžovny. Občas jsme ale vybíhali na plochu a sledovali výkony ostatních kapel (o nich samozřejmě psát nemohu, za to nejsem placená). Přesto se nemohu nezmínit o zklamání, které mi připravili Finové z Apocalyptiky – jejich rozladěné nástroje mě - a nejen mě - také dost rozladily. No, ale jinak to bylo v pohodě. A největší radost nakonec zažil Petr, který objevil mezi muzikanty (prý člen Divokýho Billa) originál Kennyho ze South Parku! To už se blížilo pomalu sobotní ráno, a tak jsme šli spát. Takže ani nevím, jestli ti parchanti Kennyho zabili…

Eva Houšková
televize Prima